Taci's day

Minulý víkend jsme po delší době zůstali v Praze, a tak jsme se rozhodli si to náležitě užít. Hlavní důvod toho, že jsme nedojeli na západ, byl ale ten, že máme spoustu práce s rekonstrukcí bytu, který potřebujeme pronajmout. Tam jsme se vrhli hned v sobotu a cíl byl jasný - zbourat všechno, co nám stojí v cestě. Myslím, že Honzu ničení docela bavilo, takže do večera jsme měli rozebráno a zbouráno vše, co jsme chtěli, a večer jsme si mohli jít užít podle našich představ...

Konečně je tu slíbený článek o "Marmeládové královně" Blance Milfaitové a její Slunečné kavárně v Srní na Šumavě. Předpokládám, že jste o paní Milfaitové už slyšeli, ale pokud ne, alespoň v krátkosti Vám vysvětlím, o koho se jedná.
Blanka Milfaitová je statečná ženská, která se nebála začít podnikat v domácích podmínkách a s nejasným výsledkem. Založila si manufakturu a začala vyrábět domácí poctivé marmelády. To bylo před x lety. Dnes se pyšní mnoha medailemi a cenami, které za svoje marmelády získala u nás i v zahraničí včetně titulu nejlepší marmeláda na světě. Bývá označována jako "Marmeládová královna", její obličej uvidíte i na bilboardu u výjezdu z Prahy směrem na Šumavu.
Zkrátka je to usměvavá, od pohledu sympatická žena, která poctivou prací, výrobou kvalitních potravin, dosáhla velkého úspěchu.

Poprvé jsem o ní četla před dvěma lety krátký článek na poslední straně nějakého časopisu, v němž mě neuvěřitelně zaujala. Příběhy o úspěšných podnikatelkách, které dosáhly svého cíle, i když na začátku neměly skoro nic, jsou prostě moje. Sama mám velký podnikatelský sen a každý takový příběh mě motivuje a dodává mi naději, že zvládnout se dá všechno. Proto mě zaujala i Blanka. Působila prostě jako skromná holka ze Šumavy, která všeho nechala a začala vařit marmelády proto, že jednoduše chtěla. A to se mi líbí a taky to obdivuju.

Před rokem jsem na přání dostala její knihu, nutno říct, že dneska jsem tak v půlce, vytáhnu ji jen jednou za čas a přečtu si jednu kapitolu, ne, že by mě nebavila, ale čte se mi nějak dobře takhle na etapy, když mám na ni náladu. Není to žádný román, takže člověk nemá potřebu přečíst ji za týden, aby zjistil, jak to teda dopadne. Je to cestopis proložený marmeládovými recepty té holky ze Šumavy a je to skutečně Příběh opravdové vášně. Vášeň je z té knihy prostě cítit. Paní Milfaitová v ní píše o své evropské expedici, kterou podnikla s partnerem a malinkatou dcerkou, a na níž vařila marmelády v různých zemích z místních surovin. Zažila po cestě věci, které by vás asi jen těžko napadly. Když už nic jiného, určitě doporučuju tuhle knížku. Dobře se čte a alespoň pro mě je opět hodně motivující.

Ale...