Některý dny jsou prostě divný. Jdeš ráno cvičit a máš skvělej pocit, že pro sebe konečně něco děláš. Jakože fakt skvělej, i když nemůžeš skoro chodit. Doporučuju. Ale pak se to všechno zase tak nějak rozpadne. Najednou nechápeš, co tady děláš, proč tady sedíš a jak to máš jako vydržet. Najednou tě začne bolet hlava tak, že máš pocit, že se ti rozskočí....
Dneska je to rok, co táta odešel. Máma má narozeniny. Ten rok utekl neuvěřitelně rychle. Ještě pořád to úplně nechápu. Mám pocit, že to vlastně nikdy nepochopím. Bolí to. O nic míň. Stýská se mi. Strašně. Jsou chvíle, kdy to bolí ještě víc. Mám novou práci, našla jsem dream job, ale nemůžu se o to s tátou podělit. Často myslím na všechny ty...