Minulý víkend jsme po delší době zůstali v Praze, a tak jsme se rozhodli si to náležitě užít. Hlavní důvod toho, že jsme nedojeli na západ, byl ale ten, že máme spoustu práce s rekonstrukcí bytu, který potřebujeme pronajmout. Tam jsme se vrhli hned v sobotu a cíl byl jasný - zbourat všechno, co nám stojí v cestě. Myslím, že Honzu ničení docela bavilo, takže do večera jsme měli rozebráno a zbouráno vše, co jsme chtěli, a večer jsme si mohli jít užít podle našich představ...



Začali jsme procházkou po nábřeží, pod Vyšehradskou skálou a směrem do Podolí. Já jsem rozená Podskalačka, takže to tam miluju a tyhle procházky se mi prostě nikdy neomrzí.
Došli jsme do restaurace Podolka, což je taková ta "naše", a tam jsme zapadli na večeři.
Měli jsme rezervaci, v restauraci bylo docela plno a byli jsme usazeni ke stolku nejblíž k záchodům, což bylo trošku nepříjemné, ale nakonec nás to zas až tolik netrápilo.

Ochutnali jsme marinovaný hermelín s pestem z červených rajčat, grilovaný kozí sýr s ajvarem, dva druhy burgerů a avokádové créme brulée (a taky láhev italského pinot grigio) a s čistým svědomím můžu všechno najednou hned doporučit, moc jsme si pochutnali. U burgeru jsem sice vynechala skoro celou housku, protože porce byla obrovská, ale i tak byly všechny chody výborné, obsluha milá a prostředí netřeba komentovat, pokud znáte, jistě chápete, pokud ne, tak do téhle restaurace na břehu Vltavy určitě vyrazte, myslím, že vás nezklame. Zaměřují se tu navíc i na vegetariánské jídlo, takže stojí za návštěvu i pro menší milovníky masa, než jsme my dva.

Po výborné večeři jsme se už jenom odvalili do postele a těšili jsme se na neděli, kterou jsme měli jen pro sebe.

Hned ráno jsme vyrazili na snídani do Národní kavárny, protože já jsem na opravdové pořádné snídani v restauraci snad nikdy nebyla a hrozně jsem se těšila, až konečně někdy vyrazím.
Národní kavárna má úžasné prostředí, máte pocit, jako by u vedlejšího stolku klidně mohl sedět Jaroslav Seifert nebo další členové Devětsilu, který tu byl údajně založen.

O něco méně úžasnou tu mají obsluhu, slečny se v neděli dopoledne tvářily, že je to ale opravdu vůbec nebaví a všichni hosté jsou jim na obtíž. (Jedna ze servírek se jednou za naši návštěvu usmála, abych jim nekřivdila.)

Objednali jsme si všechno, co nás napadlo - vejce do skla, míchaná vejce s cibulkou, Kšánovy párečky, chleba s máslem, domácí limonády, skvělou horkou čokoládu, kávu a lívance s borůvkovým žahourem.
Jídlu se nedalo nic vytknout, ale zároveň nás nijak zvlášť neohromilo. Zázvorová limonáda byla docela bez chuti, ale vyvážila to výborná hustá horká čokoláda, takže mě to moc netrápilo.
A hlavně naprosto neodolatelný borůvkový žahour. Ani bych k němu asi nepotřebovala ty lívance. Nebylo na něm asi nic výjimečného, byl to žahour, jak ho všichni známe, ale to ráno mě prostě nadchnul.

Klidně sem na snídani zajděte, nepopírám, že v Praze je možná spousta podniků, kde nabízejí zajímavější snídaně, které vám navíc přinese milejší obsluha, ale chybu neuděláte ani tady, navíc si můžete užívat pocit, že sedíte na místě, kde sedávali jedni z našich nejvýznamnějších spisovatelů a umělců. A když už sem půjdete, dejte si ty lívance!

Po vydatné snídani jsme se vydali navštívit můj oblíbený obchodní dům IKEA. Musím říct, že poměrně nedávno jsem tu nadávala na počínající vánoční šílenství, ale teď, skoro v půlce listopadu, už mi nějak nevadí, začínám se na Vánoce těšit a těšila jsem se i na vánoční nabídku v IKEE, tam už jedou samozřejmě Vánoce ve velkém, z rádia dokonce hrají i koledy.

Strávili jsme tam tradičně několik hodin, nakoupili jsme spoustu maličkostí, jako nové talíře, polštářky a povlečení, které už si tam vyhlížím snad několik let, a vybrali jsme si mnoho dalších nezbytností, které už tak malé nejsou, takže až pořádně změříme, jestli se nám to sem všechno vejde, vyrazíme tam zpátky i pro ně.
Mají tam navíc teď kolekci plyšáků navržených dětmi, z jejichž prodeje jde nějaká částka právě dětem, takže jsem nemohla odolat a první plyšový vánoční dárek pro Terezku už čeká doma.

Po cestě jsme se zastavili ještě v Nespresso, protože mě zajímala nová vánoční kolekce. Já v poslední době kafe moc nevypiju a hlavně nejsem vůbec žádný znalec, takže mě vždycky lákají kávy s různými příchutěmi, které si čas od času dám. Ochutnali jsme čokoládu se zázvorem, ta nás moc nenadchla, tak mi Honzík koupil aspoň vanillio a ciocattino z jejich běžné nabídky a zase jsme jeli.

Neděli jsme zakončili na bowlingu s kamarády a bylo nám fajn.

Víkend už je zase před námi, tak si ho taky užijte, co to jde. Ten náš, druhý pražský v řadě, bude ve znamení Honzovy pracovní soboty, rekonstrukční neděle v bytě a taky trochu ve svatomartinském duchu. Bude víno i husa, dám zase vědět, jaké to bylo.

Teď už vyrážím s mamkou na JakPak bazar pro Cestu domů v Café Jedna. Jestli jste v Praze a nevíte co by, určitě tam taky vyrazte, bazar se koná dnes i zítra a můžete tam zakoupit spoustu věcí - knížek, oblečení, nezbytností do domácnosti a dalšího. A hlavně penězi, které tu utratíte, podpoříte činnost Cesty domů, která se stará o umírající lidi, a pomáhá těm, kteří chtějí zemřít doma, a těm, kdo o takové lidi pečují. A starají se úžasně. Jestli Cestu domů neznáte, podívejte se na jejich stránky tady nebo facebook, jsou skvělí a odvádějí báječnou práci. My s mámou bez výčitek v jejich obchůdku vždycky utrácíme víc než obvykle, takže se těším, co tam dneska zase objevíme.

Užijte si krásný víkend ať už budete kdekoliv a napište mi, jak trávíte volné dny nejradši vy.
Hezký zbytek pátku!
T.