Konečně je tu slíbený článek o "Marmeládové královně" Blance Milfaitové a její Slunečné kavárně v Srní na Šumavě. Předpokládám, že jste o paní Milfaitové už slyšeli, ale pokud ne, alespoň v krátkosti Vám vysvětlím, o koho se jedná.
Blanka Milfaitová je statečná ženská, která se nebála začít podnikat v domácích podmínkách a s nejasným výsledkem. Založila si manufakturu a začala vyrábět domácí poctivé marmelády. To bylo před x lety. Dnes se pyšní mnoha medailemi a cenami, které za svoje marmelády získala u nás i v zahraničí včetně titulu nejlepší marmeláda na světě. Bývá označována jako "Marmeládová královna", její obličej uvidíte i na bilboardu u výjezdu z Prahy směrem na Šumavu.
Zkrátka je to usměvavá, od pohledu sympatická žena, která poctivou prací, výrobou kvalitních potravin, dosáhla velkého úspěchu.

Poprvé jsem o ní četla před dvěma lety krátký článek na poslední straně nějakého časopisu, v němž mě neuvěřitelně zaujala. Příběhy o úspěšných podnikatelkách, které dosáhly svého cíle, i když na začátku neměly skoro nic, jsou prostě moje. Sama mám velký podnikatelský sen a každý takový příběh mě motivuje a dodává mi naději, že zvládnout se dá všechno. Proto mě zaujala i Blanka. Působila prostě jako skromná holka ze Šumavy, která všeho nechala a začala vařit marmelády proto, že jednoduše chtěla. A to se mi líbí a taky to obdivuju.

Před rokem jsem na přání dostala její knihu, nutno říct, že dneska jsem tak v půlce, vytáhnu ji jen jednou za čas a přečtu si jednu kapitolu, ne, že by mě nebavila, ale čte se mi nějak dobře takhle na etapy, když mám na ni náladu. Není to žádný román, takže člověk nemá potřebu přečíst ji za týden, aby zjistil, jak to teda dopadne. Je to cestopis proložený marmeládovými recepty té holky ze Šumavy a je to skutečně Příběh opravdové vášně. Vášeň je z té knihy prostě cítit. Paní Milfaitová v ní píše o své evropské expedici, kterou podnikla s partnerem a malinkatou dcerkou, a na níž vařila marmelády v různých zemích z místních surovin. Zažila po cestě věci, které by vás asi jen těžko napadly. Když už nic jiného, určitě doporučuju tuhle knížku. Dobře se čte a alespoň pro mě je opět hodně motivující.

Ale...



Je fakt, že možná už u čtení této knihy jsem u některých pasáží měla zvláštní pocit, moc se mi nelíbil tón vyprávění a začala jsem z jejích slov cítit trochu pýchu. Tak se to opakovalo i u některých rozhovorů a podobných textů, na které jsem během roku narazila, ale nechtěla jsem si moc připouštět, že už mi ta slova až tak sympaticky neznějí, protože jsem tuhle ženu opravdu obdivovala a články mohou vyznít všelijak, i když to tak člověk nemyslel.

Na konci září jsme se s Honzou konečně vydali navštívit Slunečnou kavárnu na Srní. Vyrazili jsme ve státní svátek a asi hodinu před zavíračkou, takže v kavárně měli za sebou náročný víkend a skoro  vše bylo vyprodáno, což mě nepřekvapuje a nemám jim to v nejmenším za zlé. Naštěstí měli ale posledních pár kousků mrkvového dortu, takže jsme se do něj s chutí pustili. Dorty si tu taky pečou sami.

Dortíku se nedalo vytknout nic, moc jsme si pochutnali, ale zatímco jsme jedli, obhlíželi jsme interiér kavárny a musím říct, že to bylo velké zklamání. Kavárnička je malinká, samotný design interiéru mne nezaujal, ale ani neurazil. Co se nám ale moc nelíbilo, byla výzdoba zdí. Zeď je zkrátka úplně plná zarámovaných certifikátů a ocenění, které paní Milfaitová za svoje marmelády získala. Jsou tam ceny za nejlepší marmelády na světě, ale taky za živnostníka roku, za přínos jihočeskému kraji, titul žena regionu a další... Bohužel mě to utvrdilo v tom, že sláva asi skutečně stoupá do hlavy. Shodli jsme se, že při návštěvě kavárny prostě nestojíme o to číst si, co majitelka všechno všude vyhrála, kavárna by přece měla svoji kvalitu potvrdit sama prostředím, službou a nabízenými produkty a ne vnucovat veškeré vyhrané ceny a tituly, navíc když na vás neskromný název "marmeládová královna" kouká ze všech koutů.

Na webových stránkách Blanka píše, že už se soutěží účastnit nebude, tak třeba zmizí i všechny tyhle nesmysly z kavárny a budu moct svoji kritiku vzít zpět. Samozřejmě chápu, že je náležitě pyšná na svůj úspěch, jen mám pocit, že by si své diplomy měla věšet někde v obýváku a ne přímo pod nos všem hostům.

Hodně mě zarazila ještě jedna věc. V kavárně mimo dortů a kávy prodávají samozřejmě domácí marmelády, ale i kvalitní produkty ze zahraničí, olivové oleje, levandulové produkty, paštiky, medy a spoustu dalšího. Český šumavský med, který tu prodávají, nás ale šokoval cenou. Naprosto chápu vyšší ceny za marmelády a ráda si za ně připlatím, nicméně zaplatit za půl kila medu 300 korun (plus mínus nějaké desetikoruny, nepamatuju si úplně přesnou cenu), mi přijde hodně zvláštní. Musím říct, že jsem v nějakém pohnutí mysli jednu tuhle sklenici koupila a zatím čeká doma na vhodnou příležitost k otevření, protože jen tak do čaje asi nepřijde. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte a jestli máte někdo vhodné vysvětlení, proč by kilo českého medu mělo stát kolem šesti set korun, když med od jiných šumavských včelařů stojí maximálně dvěstě za kilo. Možná jenom neznám to pravé tajemství, ráda se nechám poučit, při návštěvě kavárny jsme bohužel byli tak mimo, že jsme se zapomněli na důvod téhle ceny zeptat. A to přes to, že nás obsluhovala velmi milá a ochotná servírka, která nám o ostatních nabízených produktech sympaticky vykládala.

Návštěva kavárny mě bohužel spíše přesvědčila, že můj dojem byl správný a paní Milfaitová se nechala úspěchem trochu opít a teď má potřebu hlavně všude prezentovat, v čem všem je nejlepší. Hodně mě to zklamalo, protože tuhle paní skutečně obdivuju za to, co dokázala, za to, že nepochybně dělá skvělé a navíc přírodní marmošky - jednu rybízovou máme vlastně taky doma, ale ještě jsem ji neotevřela, určitě dám vědět, až ji ochutnáme. Zkrátka mě mrzí, že to působí, jako by se teď zajímala především o prezentaci svých úspěchů, místo pokračování skvělé práce, kterou dělá a udržení si pokory, kterou jsem z ní na začátku cítila.

Možná se mýlím a třeba už brzo zjistím, že to je jinak, Blanka chystá druhou knihu a další expedici, tak jsem zvědavá.

Dejte vědět, co si o tom myslíte, jsem fakt zvědavá, protože sama mám pořád dost rozporuplné pocity.