Taci's day

Včera jsme po hodince squashe, kde jsem se chvílemi válela smíchy po zemi, protože Honza předváděl moje "profesionální" údery, vyrazili na italskou večeři.

Italské restaurace u nás jsou asi kapitola sama pro sebe. Jsou všude. V každém maloměstě, snad i na větší vesnici kolikrát spíš, než typickou českou vesnickou putyku, najdete pizzerii. Nebo Ristorante Horní Dolní. Prostě podnik vydávající se za italskou restauraci. A není překvapením, že většina z nich nestojí za nic a s italskou gastronomií mají pramálo společného. Občas nevěřím vlastním očím, co jsou v některých takovýchto podnicích schopni zařadit do jídelního lístku, ale o tom asi není třeba psát, zažili jsme to určitě všichni. Najít dobrou italskou restauraci tak není úplně snadné. Je jich jednoduše strašně moc, většina podprůměrných a ty skutečně dobré se mezi nimi trochu obtížněji hledají.

Včera jsme se tedy rozhodli vyzkoušet průhonické Grosseto, které má poměrně dobrou pověst. 

Včera jsme se vydali do Sušice sportovat. Místo squashe jsme tentokrát zvolili plavání. Když jsme ale dorazili k našemu novému bazénu (rozumějte asi rok otevřenému, který jsem doteď nestihla vyzkoušet), za okny se to hemžilo spoustou lidí s hadry, vysavači, mopy a dalším úklidovým nadšením a na dveřích jsme se dočetli, že je celý týden zavřeno. Kdo by se v dnešní době internetu koukal předem, jestli mají otevřeno, že. Tak jsme se zklamaní vrátili zpátky do auta a abychom se hned nevraceli domů, vyrazili jsme aspoň na kafe.

Máme tu totiž poměrně novou (tentokrát méně než rok, aspoň myslím) kavárnu - The Coffehouse. Vaří tu určitě nejlepší kávu ve městě. Evidentně rozumí tomu, co dělají a žádná česká oblíbená piccola ani jiné podobné paskvily tu nenajdete. Ne že bych byla zrovna expert na přípravu kávy, ale jsem přesvědčená, že tady se nezklamou ani kávoví znalci. 

Ke kafi si pak můžete dát výbornou domácí zmrzlinu nebo dortík. Včera jsem třeba ochutnala skvělý mrkvový muffin.

Navíc vás tu zaujme velmi sympatické prostředí a příjemná zahrádka ve dvoře, taková, na které člověk snadno stráví hodiny, aniž by si všiml, jak čas utíká. Velmi příjemná je i obsluha.

Přímo v kavárně si navíc můžete koupit originální šperky a moc pěkné hodiny vyrobené z vinylových desek. Nám už jedny visí doma v kuchyni a  vypadají parádně.

Jestli někdy zabloudíte do našeho malebného městečka v Pošumaví a dostanete chuť na dobrou kávu, určitě se tu zastavte. 

V červenci jsme s Honzíkem vyrazili na naši první společnou "dovolenou". V uvozovkách proto, že Honza jel pracovně a mě vzal s sebou. Takže on chodil do práce a já si užívala volno. Nejdřív týden v bavorských Alpách a odtud na týden do Toskánska. Toskánsko je pro mě (nebo spíš pro nás oba), jako milovníky jídla a italského zvlášť, ráj na zemi.

Byli jsme ubytováni v maličkém a ne tak turisticky vytíženém městečku poblíž Sieny. San Quirico D'Orcia je nádherné, typicky italské město, plné malebných domků, starých křivolakých uliček a především různých trattorií, taveren, osterií a dalších stravovacích zařízení. A to nás lákalo nejvíc.

Po večerech jsme se vydávali poznávat chutě toskánských jídel a vín a jak je nám vlastní, hodnotili a kritizovali pomalou obsluhu, příliš tlusté plátky prosciutta nebo špinavé jídelní lístky. Špatné jídlo jsme v Itálii neměli ani jednou, jeden zážitek ale všechny ostatní zastínil.

Recenze na restaurace pochopitelně nejenom píšu, ale taky čtu. Na základě toho jsem tedy vybrala restauraci pro náš poslední večer v San Quiricu.

Vyrazili jsme do Ristorante Da Ciacco. Poměrně nenápadná restaurace se nachází na rohu náměstí a hlavní ulice města - Via Dante Alighieri. Na ulici před vchodem stojí jen tři stolky, jinou zahrádku tento podnik nemá, ale po ochutnání jejich jídla na to zapomenete. Prostředí je velmi příjemné, podél stěn jsou regály s bednami vína, další lahve jsou na téměř všech volných místech, nikde ale nepřekáží, spíše to působí tak, že si tu potrpí na velké množství velmi kvalitního vína. Mají zde jídelní lístek pouze v italštině. Italsky umím sice jen pár slov, ale působí to sympaticky a především tak, že nejde o jakousi "továrnu pro turisty", což se mi líbí. Obsluha byla navíc víc než ochotná nám ve slušné angličtině vysvětlit všechno, čemu jsme v lístku nerozuměli. Na přivítanou jsme dostali sklenku prosecca a maličký, velice hořký salátek, ideální pro nastartování chuti na další chody.

Potom už následovaly předkrmy. Honzík si dal telecí carpaccio s černými lanýži. Bezkonkurenčně nejlepší carpaccio, které jsme v Itálii ochutnali. Tenoulinké plátky telecího masa v kombinaci s nezaměnitelnou chutí čerstvých lanýžů a lanýžového oleje byly zkrátka výborné. 

Já jsem zvolila tatarský biftek. V Itálii připravují tatarák jinak, než je zvykem u nás, takže i jeho chuť je velmi odlišná od té, na kterou jsme zvyklí v Čechách. Maso je lehce nakyslé a především je chuť samotného hovězího velmi výrazná, není moc přebita ničím jiným a můžete si tak skutečně vychutnat chuť syrového masa. Miluju "český" tatarák, ale tenhle byl prostě jiný a byl to skvělý zážitek. 

Už po předkrmu jsme se oba rozplývali blahem, takže jsme se nemohli dočkat, co přijde po ochutnání hlavního chodu. Já jsem zvolila těstoviny s pestem a omáčkou z čerstvých rajčat. Byly geniální. Těstoviny s pestem a rajčatová omáčka si neuvěřitelně rozuměly. Samotné byly skvělé, ale po namočení do omáčky dostaly nový rozměr. Nikdy předtím jsem nezažila tak geniální souznění dvou chutí na jednom talíři. I ten jediný lístek bazalky na celém jídle chutnal intenzivněji, než kdybych okousala celou rostlinku u nás. 

Honza si objednal ravioli plněné ricottou, s máslem a rajčátky. Byly to bez přehánění nejlepší těstoviny, jaké jsem kdy jedla. Výborná náplň domácích raviol v kombinaci se skvělým oříškovým máslem, rajčátkem a kouskem bazalky byla neuvěřitelná. Nepřestává mě  fascinovat, jak skvěle může chutnat jídlo, které na první pohled působí tak jednoduše - plněné těstoviny s máslem.

K jídlu jsme vypili láhev našeho oblíbeného Pinot Grigio a odcházeli nad míru spokojeni. 

Jediná výtka, kterou si ale nemohu odpustit, se týká toalet. Zoufale volají po rekonstrukci, nachází se tu jen jedna společná toaleta pro celou restauraci, a to navíc v příšerném stavu. Tahle restaurace by si rozhodně zasloužila toalety alespoň částečně odpovídající kvalitě celého podniku, je to sice malá vada na kráse, která mě určitě neodradí od další návštěvy, ale zbytečně to kazí jinak dokonalý dojem.

Pokud někdy zavítáte do San Quirica D'Orcia - což vřele doporučuji - rozhodně navštivte tuhle restauraci, stojí to za to.