Grosseto Průhonice
11:26
Včera jsme po hodince squashe, kde jsem se chvílemi válela smíchy po zemi, protože Honza předváděl moje "profesionální" údery, vyrazili na italskou večeři.
Italské restaurace u nás jsou asi kapitola sama pro sebe. Jsou všude. V každém maloměstě, snad i na větší vesnici kolikrát spíš, než typickou českou vesnickou putyku, najdete pizzerii. Nebo Ristorante Horní Dolní. Prostě podnik vydávající se za italskou restauraci. A není překvapením, že většina z nich nestojí za nic a s italskou gastronomií mají pramálo společného. Občas nevěřím vlastním očím, co jsou v některých takovýchto podnicích schopni zařadit do jídelního lístku, ale o tom asi není třeba psát, zažili jsme to určitě všichni. Najít dobrou italskou restauraci tak není úplně snadné. Je jich jednoduše strašně moc, většina podprůměrných a ty skutečně dobré se mezi nimi trochu obtížněji hledají.
Zaparkovali jsme na poslední volné místo na parkovišti a to restaurace nebyla úplně plná, další hosté by tak s parkováním měli určitě problém, míst je tu prostě na kapacitu podniku trochu málo.
Přišli jsme o 20 minut dřív, než byla naše rezervace, číšník nás přesto s úsměvem usadil.
Jídelní lístek je velice obsáhlý. Podle mě by klidně mohl být o polovinu kratší a ničemu by to neuškodilo. Najdete v něm nepřeberné množství těstovin, sušených i čerstvých domácích, slušnou nabídku mas, spoustu druhů pizzy a další. Já jsem tak vybírala snad dvacet minut. Kdyby jídel nabízeli míň, měla bych to asi snazší, ale to je možná spíš můj problém s nerozhodností.
Po dlouhém studování lístku jsme si tedy objednali tatarák z čerstvého tuňáka a sýr Stelvio zabalený v tyrolském špeku jako předkrmy; vepřovou panenku s hříbkovým krémem a bramborovým pyré a Saltimboccu - telecí plátek s prosciuttem a šalvějí s pečenými rozmarýnovými brambory.
Mezitím si Honza pochvaloval stolní Chardonnay a já jsem si pochvalovala neperlivou vodu.
Na jídlo jsme nečekali nijak dlouho. Tatarák z tuňáka jsem měla poprvé a byla jsem nad míru spokojená, syrové maso je prostě skvělá věc, ryba byla čerstvá a výborně dochucená. Chutnal dokonce i Honzovi, který ryby normálně nejí. Chutný byl i druhý předkrm, sýr a tyrolský špek, taková klasika, která se ale asi nikdy neomrzí.
Hlavní chod nám přinesli ještě když jsem dojídala tuňáka, takže talíře na stole rovnou vyměnili za nové plné.
Saltimbocca dostála svému italskému názvu - téměř sama mi skákala do pusy. Maso bylo krásně měkké a všechny chutě na talíři spolu výborně ladily, včetně rozmarýnových brambor. Stejně krásně měkká byla i panenka, hříbkový krém velice silný, na mě až moc, ale to bude asi tím, že nejím houby, Honzovi chutnal, k tomu výborné bramborové pyré a trocha čerstvého špenátu.
Ač jsem se docela těšila, jak budu kritizovat a co najdu za nedostatky, jídlu prostě nebylo co vytknout.
Po hlavním jídle jsme čekali poměrně dlouho, než se znovu objevila servírka, ale jinak byla i obsluha velmi slušná. Těšila jsem se ještě na dezert, ale na ten už skutečně nezbylo místo.
Prostředí je příjemné, nepřeplácané a interiér je vkusně zařízený. Milé je i přímo od stolu koukat pod ruce pizzařovi a za ním nahlížet do celé kuchyně.
Musím říct, že jsme byli spokojenější, než jsme čekali. Jídlo bylo výborné, poměr cena/kvalita naprosto adekvátní. Určitě se sem zase vrátíme ochutnat něco dalšího z široké nabídky této restaurace. Z toho, co jsme zatím zkusili, můžu všechno doporučit.
Tentokrát jsem si místo focení jídel užívala příjemný večer, jeďte se tam podívat a ochutnat sami.
Doporučíte mi i vy nějakou italskou restauraci, která stojí za návštěvu?
![About [span]me[/span]](http://www.jpeg.cz/images/2017/11/27/IMG_3523.jpg)
0 komentářů