Co dělám, když jsem Doma nemocná
15:33
Po pracovním týdnu jsem celý víkend strávila Doma (Doma znamená na Šumavě, v Praze je jenom doma, i když odtamtud pocházím) v posteli s nějakou virózou. Nejhůř mi bylo samozřejmě ve středu v práci, když jsem si v pátek konečně zalezla pod peřinu, bylo už mi mnohem líp. Vždycky přemýšlím, co se tak nejlíp dá dělat, když člověk nic nemusí a zároveň nic moc nemůže, protože je mu blbě a téměř veškerá jeho činnost se odehrává v posteli nebo někde jinde v poloze v leže a pod dekou.
Čtu.
Nejlepší věc, kterou si užívají asi všichni, kdo jsou nuceni ležet delší dobu v posteli. Protože si tak všichni najdeme na čtení konečně víc času, než v normálních dnech. A je to skvělý. Docela dlouho jsem teď nečetla, i když jsem vždycky byla milovník knih. Prostě jsem se to odnaučila a četla jsem hrozně málo, teď v létě mě to konečně zase chytlo, na dvoutýdenní dovolený jsem přečetla čtyři knížky a mám z toho radost. Nedávno jsem se tak vydala do Paláce Luxor pro nějaké nové knižní úlovky. Všichni knihomolové se mnou asi budou souhlasit, že to je místo, kde se dá strávit klidně celý den a člověku to ani nepřijde.Vybrala jsem si tam spoustu titulů, ale nějak moc neumím kupovat knihy pro sebe, radši je kupuju ostatním jako dárky a jako dárky taky dostávám, takže jsem nakonec skončila jen u dvou knih a jedné učebnice a u dlouhého seznamu přání pro Ježíška.
Momentálně čtu jeden z těch úlovků. Literární spolek Laury Sněžné. Tahle knížka mě docela zaujala už v článku Mariky Šoposké na blogu Sedmilhářky, navíc má hrozně pěknej obal a když jsem jí viděla v Luxoru, tak jsem prostě nemohla odolat. Jsem ještě docela na začátku, tak zatím nevím, jestli mě opravdu zaujal obsah, nebo spíš to, jak o ní psala Marika. Zatím mě ale docela baví, tak uvidíme.
Učím se italsky.
Už delší dobu se chci naučit italsky.Vlastně bych chtěla umět asi dvacet dalších jazyků, ale italštinu jsem si teď prostě vybrala jako aktuální a rozhodla jsem se do toho pustit. Nejradši bych chodila na nějaký pravidelný kurz konverzace, ale s mojí nepravidelnou prací to prostě nejde. Takže jsem se rozhodla se s tím poprat sama a jsem teda zvědavá, jak to dopadne. Jestli se člověk vůbec opravdu může naučit jazyk jako samouk. A tak jsem v Luxoru ulovila další kousek, tentokrát v oddělení učebnic. Zatím jsem teda v druhé lekci, takže ještě nemám jasno, jestli to někam povede, ale pevně tomu věřím. Při mojí posedlosti italským jídlem ten jazyk prostě potřebuju umět!
Cpu se.
Jak jinak, cpu se vždycky a za každé příležitosti. Dokonce ani nesnesitelná bolest v krku mě nedonutila ztratit chuť k jídlu, z čehož jsem měla dost radost.A tak se celý týden cpu skvělým jídlem, který mi vaří můj kluk, když přijde večer z práce. Česnečkou a bramborákama, skvělým silným vývarem, těstovinkama a dalšíma dobrůtkama od Honzíka. Občas taky práškama, skvělým cheesecakekem z Petite France a teď zrovna hroznovým vínem. Jídlo je prostě jedna z mých největších vášní a dokážu si ho užívat naprosto kdykoliv. A v sobotu si užívám ty nejlepší dlouhý postelový snídaně s Klukem.
Mazlím Atoska.
Naše desetiletý leonbergří štěňátko. Už je to pán v letech, ale pořád je to to nejmazlivější mimino a hroznej ťunťa. Miluje rohlíky, každý ráno čeká na svůj příděl, jakmile vstaneme a stejně tak kdykoliv se někdo vrátí domů. Miluje taky mrkev a snad všechnu zeleninu, kterou jsem mu kdy dala. A taky vanilkový rohlíčky. (Jinak ale dlabe svoje dobrý důchodcovský granulky, abyste si nemysleli, že ho živíme rohlíkama a cukrovím.) Nejvíc se kamarádí s naším kocourem Kaštanem. A je to nejlepší pes na světě.
Kreslím sny.
Do našeho barevnýho bloku na sny. Zapisujeme si do něj všechny naše sny, menší i větší, všechno, co chceme někdy zrealizovat, čeho chceme dosáhnout, nebo maličkosti, které chceme spolu podniknout. Jejich zapsání je jako takový první malý krůček k realizaci. Zrovna se chystám tam nakreslit, jak by měla vypadat naše stodola, až jí zrekonstruujeme v naše bydlení snů, což je jeden z našich dlouhodobějších plánů zapsaných v tomhle bloku. Nemůžu se dočkat.
Mimo tohle všechno se ale taky samozřejmě jenom válím a zírám na kraviny v televizi, to ne že ne. :)
Čím trávíte takové "nucené" volno doma vy?
![About [span]me[/span]](http://www.jpeg.cz/images/2017/11/27/IMG_3523.jpg)
0 komentářů